přehrávání alba
"CDDA"
"MP3 Audio"
"R'N'D"

• • • • • •

přehraje video-klip
"TV Noe"

© RukyNaDudy 2014
Natočeno 13.-15. června 2014 ve Studiu 1
Českého rozhlasu Ostrava

oddělovací čára

Hraje stará beskydská muzyka RukyNaDudy:
Vlastimil Bjaček, Jan Pustka, Marian Friedl, Lukáš Mrkva, Petr Domčík
Hosté:
Šárka Kahánková, Kateřina Niklová, Pavla Prašivková, Dušan Strakoš,
Michaela Vítová a Eli Šidlová

Výběr a sestava: Marian Friedl
Hudba a texty: lidové a Marian Friedl (15+17)
Hudební úpravy: Marian Friedl (kromě 8), RukyNaDudy (8)
Sleeve note: Marian Friedl, Václav Michalička
Jazyková korektura: Jaroslava Langrová
Obsahová korektura: Jiří Langer
Hudební režie: Jan Rokyta
Mistr zvuku: Lubomír Výrek
Fotografie a grafické zpracování: Vlastimil Bjaček

1. Bože, dobry Bože, žehnaj! 2:37 info/text stopy  
  (lidová)
2. Na vrchu kopečka 4:19 info/text stopy přehraje video-klip
  (lidová)
3. Kravičky, vy moje kravy 1:59 info/text stopy přehraje video-klip
  (lidová)
4. Gajdošske 5:35 info/text stopy  
  (lidové – směs)
5. Aj, svita 2:37 info/text stopy  
  (lidová)
6. Svaďbove 6:25 info/text stopy  
  (lidové – směs)
7. Eště tak něbylo 2:33 info/text stopy  
  (lidová)
8. Hudecké z Frenštátska 7:50 info/text stopy  
  (lidové – směs)
9. Co su to za tině 3:25 info/text stopy  
  (lidová)
10. Hdě si, Janku 2:37 info/text stopy přehraje video-klip
  (lidová)
11. Zbojnicke 4:45 info/text stopy  
  (lidové – směs)
12. Naděja 3:19 info/text stopy  
  (lidová)
13. Babske 4:07 info/text stopy  
  (lidové – směs)
14. Chlapske 5:14 info/text stopy  
  (lidové – směs)
15. Hopsa, chlapci 3:25 info/text stopy přehraje video-klip
  (Marian Friedl)
16. Aj, k horam 4:30 info/text stopy  
  (lidová)
17. Išli, išli 3:09 info/text stopy přehraje video-klip
  (Marian Friedl)
oddělovací čára
obal CD: obal (vnějšek)
obal (vnitřek)
CD (etiketa)
CD (matrice)
booklet (str. 32 & 01)
booklet (str. 02 & 03)
booklet (str. 04 & 05)
booklet (str. 06 & 07)
booklet (str. 08 & 09)
booklet (str. 10 & 11)
booklet (str. 12 & 13)
booklet (str. 14 & 15)
booklet (str. 16 & 17)
booklet (str. 18 & 19)
booklet (str. 20 & 21)
booklet (str. 22 & 23)
booklet (str. 24 & 25)
booklet (str. 26 & 27)
booklet (str. 28 & 29)
booklet (str. 30 & 31)
oddělovací čára
1. Bože, dobry Bože, žehnaj! /modlitba za požehnání pastvy/
(lidová)

Jarní odchod ovcí na salaš začínající obřadním tvořením stáda (tzv. míšaním) patříval mezi
významné události v životě obcí v oblastech s rozvinutým salašnickým chovem. Odehrával se
v závislosti na klimatických podmínkách v období od sv. Jiří (24. 4.) do poloviny května. Ovce
všech obyvatel z vesnice se po zimě sdružily ke společné pastvě na společné salaši a množství
ovcí jednotlivců a jejich dojivost se odrážela na množství podílu ze společné pastvy. Ve stanovený
termín si hospodáři přicházeli vyzvednout svůj podíl sýra a zkontrolovat pastvu.

Modlitba Bože, dobry Bože, žehnaj! odkazuje k mnoha rituálům spojeným se začátkem nové
pastevní sezóny, neboť stádo bylo třeba magickými praktikami ochránit proti působení zlých sil
i dravé zvěře. Součástí byla i modlitba, která je v našem případě zpívaná.

Sestava: Vlastimil Bjaček – zpěv; Lukáš Mrkva – zpěv; Petr Domčík – zpěv;
Jan Pustka – zpěv; Dušan Strakoš – zpěv; Marian Friedl – pastýřský roh, malý cimbál, zpěv

oddělovací čára

Bože, dobry Bože, žehnaj, žehnaj!
Žehnaj všecko dilo naše,
pole, role aj salaše.
Žehnaj hory, žehnaj doly
dopřej nam plne stodoly.
Žehnaj v žiti, žehnaj v smrti
daj nam v něbesa vstupiti.
Všecko stvořeni, lidske pokoleni
žehnaj, Bože!

2. Na vrchu kopečka /valašská hostina/
(lidová)

Píseň Na vrchu kopečka má svůj původ v několika různých písních, které byly spojeny
a přepracovány pod dojmem tzv. valašské hostiny. Konala se na salaši obvykle v nejbližší neděli
po svatém Janu (24. 6.), tedy po prvních dvou měsících pastevní sezóny. Podle výše dosavadní
produkce se odhadoval hospodářský úspěch daného roku, protože pokud nedosáhla poloviny
předpokládané výše do konce června, bylo pravděpodobné, že za zbylé tři měsíce již nebude
potřebná míra dosažena (od 22. července se již dojilo jen dvakrát denně). V tento den se na salaši
vyhrávalo, tančilo, pil se alkohol a jedlo jehněčí maso – byl to výjimečný den v jinak poměrně
jednotvárném životě salašníků v průběhu pastevní sezóny.

Sestava: Vlastimil Bjaček – gajdy, zpěv; Jan Pustka – ochlebky, zpěv;
Marian Friedl – koncovky, zpěv; Petr Domčík – ochlebkové kontry, zpěv;
Lukáš Mrkva – obřadní obuch-valaška, zpěv; Dušan Strakoš – zpěv

oddělovací čára

[: Na vrchu kopečka
[: ej, stoji kolibečka. :]
[: Při kolibě valaškove
[: košar do kolečka. :]

[: A při tym košaru
[: ej, valaškove hraju. :]
[: Psi skakaju po valašsky
[: a ptacy zpivaju. :]

[: A do teho ovce
[: ej, zvonija na zvonce. :]
[: Bača kuři, koza meči
[: na zelenej luce. :]

[: A dolu v dolině
[: pytaju se co to je. :]
[: Jakby andělove hrali
[: při naši kolibě. :]

[: Něsu to andělove
[: ej, su to pastuškove. :]
[: Oni šumně vyhravaju
[: jak organy v kostěle. :]

3. Kravičky, vy moje kravy /pastýřská škola/
(lidová)

Děti se v Beskydech a Podbeskydí účastnily pastvy hus, koz, krav i ovcí od útlého věku a společný
pobyt na pastvě byl pro ně základní životní školou. Učily se zde mj. také písním i hře na hudební
nástroje často zhotovené z materiálů, které se nacházely v nejbližším okolí.

Také pětileté Elišce Šidlové z Kozlovic se za domem pasou krávy, na něž hledí s neskrývanou
úctou o to spíše, když ví, že je kdysi pásávaly děti jen o něco málo větší než je ona. Eliška zpívá
společně s bezdírkovou flétnou koncovkou, která je vyrobena tou nejjednodušší metodou vytlačení
měkké dřeně bezového prutu; takovou píšťalku si dokázal vyrobit každý pasák během chvilky.
Její základní melodická řada je sice lydická (jako u všech bezdírkových fléten), ale stačí hrát
od druhého tónu této řady a melodika se rázem změní v ionskou. Eliška se doprovází tlučením
dvou bezových trubic o sebe.

Sestava: Eliška Šidlová – zpěv, ťukání; Marian Friedl – koncovka

oddělovací čára

Kravičky, vy moje kravy,
napastě se dobre travy.
Napastě se na dolině
[: na tej mladej jatělině. :]

Slunko za hory zapada
na travičku rosa pada.
Trhajtě travu zelenu
[: i s tu rosičku studenu. :]

Měsiček zpoza hor vyšel
a muj mily za mnu přišel.
Přišel za mnu na dvoreček,
[: že mně ma rad muj syneček. :]

4. Gajdošske
(lidové – směs)

Biskup Leopold Vilém zaslal v roce 1657 na Hukvaldy dopis, v němž žádal tamnějšího hejtmana
mj. o 8 osob hrajících na housle a dudy. Někdejší obliba tohoto nástroje se zde však neudržela,
podobně jako v přilehlých beskydských a javornických panstvích. Na moravské a slezské straně
Beskyd a Javorníků zažily gajdy svou obnovu díky výrobci a gajdoši Pavlu Čípovi (nar. 1944) ze
Zubří, který se zabýval důkladným studiem nástrojů v depozitářích i historických dokumentů
a v roce 1989 založil nástrojářskou firmu zaměřenou mj. na výrobu dud. Protože nevíme, jaký
konkrétní typ se užíval původně v hukvaldských horách, používáme tzv. moravské gajdy z dílny
Pavla Čípa. Gajdošske jsou hrány na nástroj s tónovou řadou e1, gis1, a1, h1, cis2, d2, e2, fis2.
Dvě původní gajdošské písně jsou doplněny písněmi z naší tvorby.

Sestava: Vlastimil Bjaček – gajdy, zpěv; Jan Pustka – housle, zpěv;
Marian Friedl – přebírací píšťala, zpěv; Petr Domčík – violové kontry, zpěv;
Lukáš Mrkva – hrkavica, zpěv; Dušan Strakoš – zpěv

oddělovací čára

I.
Byl tu jeden gajdoš,
gajdoval za groš.
[: Od dědiny do dědiny,
[: gajdoval za groš. :]

Byli gajdoši dva,
gajdovali za dva.
[: Od dědiny do dědiny,
[: gajdovali za dva. :]

II.
Frenštačani dva, muzyka im hra.
[: Rožnovjanu je třista
[: už im to tak nětřiska
[: tak jak nam dvěma. :]

Frenštačani tře, gajdy aj husle.
[: Rožnovjanu je třista
[: už im to tak nětřiska
[: tak jak nam třema. :]

Muzyky je dosť, rožnovskym na zlosť.
[: Rožnovjanu je třista
[: už im to tak nětřiska
[: tak jak nam třema. :]

III.
S pišťalku jak s mladu robu
je třeba měť dech,
[: ďuru v mišku zalatanu
[: do nohavic schovať měch. :]

A gajdošek sotva vyšši
měch ukazuje,
[: na to každa roba slyši
[: a o dušu tancuje. :]

A huslista než začně hrať
vzyva všecky svate
[: a vrže jak kolo z voza
[: a to ešče pate. :]

IV.
Gajdoši, gajdoši, to su hrubi pani,
oni nic nědělaju.
Chodija po světě s gajdami na hřbetě,
enem se usmivaju.

Ja, gajdošku zlaty, šak ty buděš svaty,
ež tě pambuh zavola.
A mezy svatymi, buděš mezy svymi,
zahraješ im dokola.

Ať tam na tym něbi, dobře všecy vědi,
že jak začnu gajdy hrať,
mali velcy pani, knězi, grobijani,
všeci musa tancovať.

V.
Zaplať Pambuh!

Eščeže su muzykanti
taci dobři křesťani
zahraju baj chudobnemu
za pluvnuti do dlani.

Tuž ja pěkně tež děkuju
a do ruk vam napluju
ať nějdětě domu s praznu,
bo vam roby nabiju.

Křesťan nikdy před křesťanem
ja, svoji cti nětrati,
něostaněm vam nic dlužni
Pambuh vam to zaplati!

CODA
Ež se budu čerti ženiť
ež se budě hřměť,
[: to zas gajdoš capa stiskal
[: a prasknul mu při tym měch. :]

5. Aj, svita
(lidová)

Zápis písně z Kunčic pod Ondřejníkem pořídil Antonín Pustka (1877-1960), zdejší starosta
a písmák. Aj, svita je typ ranní písně s milostnou zápletkou, která způsobí zaspání mládence.
Texty písní s podobnou tématikou mají ale často různorodá vyústění a o jedno takové se postaraly
i texty, jimiž jsme původní kunčický zápis doplnili. Píseň tak vypadá jako svého druhu textová
improvizace, v níž autor škádlí mládence barvitým vykreslením možných důsledků jeho záletů.

Provedení s koncovkou a volné napojení příbuzných textů však není náhodné. Svým charakterem
jde totiž o typickou píseň přednášenou ve volné přírodě. Etnomuzikolog Jaromír Gelnar (1931-1990)
věnoval výzkumu písní Západních Karpat velkou pozornost a pro tento písňový typ užíval konkrétně
na Těšínsku označení písně ovčarske. Kromě salašnické tématiky a přírodní lyriky jsou pro ně typické
i milostné a žertovné narážky. Patří k typu hojně rozšířenému v oblasti Oravy a Podhalí pod označením
nuty wierchove – typické zpěvy z přírody se značně uvolněnou vazbou mezi nápěvy a texty.

Sestava: Kateřina Niklová – zpěv; Marian Friedl – koncovka

oddělovací čára

[: Aj, svita, svita, už je rano. :]
[: Vstavaj synečku, už je darmo. :]

[: Aj, svita, svita od deničky. :]
[: Vstavaj synečku od ženičky. :]

[: Aj, cos porobil, švarny synku. :]
[: Aj, že maš chystať na peřinku. :]

Aj, ty Janičku si červeny
aj, něbylo ti třeba ženy.
Ty si Janičku bily kvitek
aj, něbylo ti třeba ditek.

Tys mohel chodiť pod voničku*
a popijať sobě palenečku.
Mohel si chodiť na muziku
[: včil budě hrať žena na jazyku. :]  3x

* 

vonička … ozdobný svazek květin, který nosili svobodní muži
(ženatí nosili jalovec; v písních se zpívá o svobodných mužích,
že chodí „pod voničku” /o ženách ekv. chodit „ve věnečku”/,
přechod do stavu manželského se popisuje např.:
„shoďá ti voničku a dajú jalovec”)

6. Svaďbove /pasekářská svatba/
(lidové – směs)

Svatba patřila v životě jedince mezi nejzávažnější události vůbec – zajišťovala pokračování
rodu a vytvoření pevné hospodářské vazby mezi rodinami. Svatbě se proto věnovala velká
pozornost jak při přípravě, tak při samotném průběhu. Její jednotlivé části byly protkány
mnoha rituálními úkony a hudba se zpěvy zde tvořila podstatnou část.

Náš blok Svaďbovych odkazuje v minimalizované podobě ke starosvětské svatbě, jejíž části
jsou naznačeny písněmi. Příchod ženichova průvodu oznamuje píseň A iděmy, iděmy, průvod
do kostela lemuje Či je to svaďběnka, po církevním obřadu zpívají svatebčané melodii
utrakvistického chorálu s textem Rač hojne požehnani a na samotném konci svatby se
muzikanti loučí rozvernou Už se svaďba dokonava.

Sestava: Vlastimil Bjaček – gajdy, zpěv; Jan Pustka – ochlebky, zpěv;
Marian Friedl – dvojačka, rolničky+podupy, zpěv; Petr Domčík – zpěv;
Lukáš Mrkva – zpěv; Dušan Strakoš – zpěv, obřadní obuch-valaška

oddělovací čára

I.
[: A iděmy, iděmy
[: chodnička něvimy. :]
[: Dobři lude věďa
[: oni nam pověďa :]

[: A pěkně vas prosimy
[: pusťte nas do sini. :]
[: Ze sini do izby
[: aby zmy nězmrzli :]

[: A přišli zmy k vam dněskaj
[: cestičku uzučku. :]
[: Abystě nam dali
[: něvěstu mlaďučku :]

II.
Či je to svaďběnka, či je to veseli
a to teho synečka a to teho synečka
co se dněskaj ženi.

Či je to svaďběnka, či je to oslava
a to je te děvečky a to je te děvečky
co se dněskaj vdava.

III.
Rač hojne požehnani dať, pane, snubencum.
Slyš jejich vrucne lkani, jež zazniva v tvuj dum.
By svaty stav svuj ctili jak veli zakon tvuj.
By šťastně spolu žili, ty, pane, při nich stuj!

Kral věčny vas požehnaj, požehnani svatym.
A všecko vam dobre daj, chudym aj bohatym.
Račiš nas naplniti svu božsku milosti.
A po smrti přivesti do věčne radosti.

IV.
Už se svaďba dokonava,
už se to všecko přestava.
[: Němože to inač byť,
[: musimy se rozejiť :]

Něvěsta je začepena
k ženichovi přivedena.
[: Němože to inač byť,
[: musimy se rozejiť :]

Ženichova stara matka
už je na svych nohach vratka.
[: Němože to inač byť,
[: musimy se rozejiť :]

Ženichova mlada žena
s milencem je přistižena.
[: Němože to inač byť,
[: musimy se rozejiť :]

Pěkně stě se pobavili
malo stě nam zaplatili.
[: Němože to inač byť,
[: musimy se rozejiť :]  6x (do ztracena)

7. Eště tak něbylo /beskydská hymna/
(lidová)

Píseň pochází pravděpodobně z časů tzv. alkoholového moru, který sužoval Moravskoslezské
Beskydy po většinu 19. století. Brambory zavedené na přelomu 18. a 19. století sice zlepšily
výživu zdejšího obyvatelstva, ale současně se staly základem prosperujícího obchodu s lihem.
Ačkoli kapela RukyNaDudy uvádí píseň často s nadsázkou jako „beskydská hymna”, termínem
Beskyďane jsou zde pravděpodobně míněni obyvatelé někdejší nejzazší pasekářské osady
v hukvaldských horách zvané Bezkyd.

Unisonový sborový mužský zpěv doplňuje dlouhá třidírková flétna fujarka. V okolí Hukvald
máme doloženu vzpomínku skladatele a sběratele Jana Nepomuka Poláška (1873-1956)
na výrobce z rodu Ondráčků z Palkovic, kteří mj. vyráběli patrně i tento nástroj. Jedinečný zápis
hry společně s užívanými hmaty pořídil Joža Ország-Vranecký (1913-1977) na základě hry bači
Martina Kováře-Machejáka z Nového Hrozenkova. Ten za základní tón považoval čtvrtý tón základní
řady (tj. všechny dírky otevřené) a v případě potřeby užíval také metodu částečného zakrývání
dírek, tím se přiblížil téměř chromatické škále. Tento hmatový systém je užit také na naší nahrávce.

Sestava: Vlastimil Bjaček – zpěv; Jan Pustka – zpěv;
Marian Friedl – fujarka, zpěv; Lukáš Mrkva – zpěv

oddělovací čára

[: Eště tak něbylo, ani tak něsmi byť. :]
[: Aby Beskyďane, aby Beskyďane
[: něměli za co piť. :]

8. Hudecké z Frenštátska /vyběrovky – improvizovaná sada/
(lidové – směs)

Gajdy svým ukotvením v jedné tónině velice usnadňují starobylý princip spontánního řazení
tanečních písní za sebe dle vůle zpěváka. Zdá se, že je to jeden z všekarpatských rysů, ačkoli se
uchoval do současnosti jen vzácně. Právě takovýto typ produkce oživuje také kapela RukyNaDudy,
když hraje tzv. vyběrovky. Z rozsáhlého repertoáru vybírají muzikanti dle okamžitého nápadu písně
a zcela improvizovaně je řadí bez přerušení za sebe. Sada Hudecké z Frenštátska vznikla přesně
tímto způsobem v prosinci 2013 v přímém přenosu koncertu ze studia Českého rozhlasu Ostrava.
Tehdy získala kapela RukyNaDudy pozvání Jana Rokyty mladšího do pořadu Zpěvem k srdci
a jeho součástí byla také ukázka tohoto typu improvizace.

Sestava: Vlastimil Bjaček – gajdy, zpěv; Jan Pustka – housle, zpěv;
Marian Friedl – malý cimbál, zpěv; Petr Domčík – violové kontry, zpěv;
Lukáš Mrkva – hrkavica, zpěv

oddělovací čára

I.
Zahrajtě mi muzykanti, dam vam patak,
esli sem ho nězapomněl v starych gaťach
v starych gaťach.

[: Zahrajtě mi pěkně
[: mam penize v pekle.
[: A ja budu čerta mlatiť
[: a on mi jich musi vratiť.
[: A on mi jich musi dať. :]

Zahrajtě mi muzykanti do kolečka,
je tu moja galanečka, galanečka,
galanečka.

[: Zahrajtě mi pěkně
[: mam penize v pekle.
[: A ja budu čerta mlatiť
[: a on mi jich musi vratiť.
[: A on mi jich musi dať. :]

Zahrajtě mi muzykanti přidě mi iť
a ty moja galanečko pomož platiť,
pomož platiť.

[: Zahrajtě mi pěkně
[: mam penize v pekle.
[: A ja budu čerta mlatiť
[: a on mi jich musi vratiť.
[: A on mi jich musi dať. :]

II.
Susedove koně, to su bože koně.
[: Enem že davaju malo ovsa pro ně. :]

Susedove koně u studanky piju.
[: Daj pozor synečku, ať tě nězabiju. :]

Ony nězabiju, ony mě něchyťa.
[: Švarna galanečka schova mě do kviťa. :]

III.
Hopaj, čupaj, Majdalenko,
hopaj, čupaj, Magdo,
hopaj, čupaj, Magdo.
Včeras dala za korunu
[: dněskaj daš zadarmo. :]

Dva su v sini a dva při ni,
[: dva stoja na venku. :]
Všeci si přišli namluvať
[: tak lacnu panenku. :]

IV.
Ženko ma, ženko ma, ženko ma malučka,
ja tebje mam radši ež husar konička.

Husar ma konička pro svoje ježděni
a ja mam ženušku pro sve potěšeni.

Husar ma konička za třista tolaru
a ja mam ženušku, zadarmo dostanu.

V.
Něni mi suděne, abych umřil stary.
[: Kaj ja přidu, nalivaju
[: a děvuchy ščebotaju.
[: Něni, něni suděne, abych umřil stary :]

[: Něni mi suděne, abych požil dluho :]
Bo sem dlužny, nězaplatim,
s děvuchami zdravi tratim.
Něni, něni suděne, abych požil dluho.

VI.
Poďme, chlapci, poďme preč,
bo nas lude vezmu v řeč.
[: Poďme, chlapci, k Dunaju,
[: kaj nas lude něznaju :]

Poďme, chlapci, poďme preč,
bo nas lude vezmu v řeč.
[: Poďme, chlapci, k Dunaju,
[: kaj nas ludě něznaju :]

9. Co su to za tině
(lidová)

Píseň zapsal Leoš Janáček (1854-1928) u Josefa Křístka (1829-1891) z Mniší pravděpodobně
v roce 1890. Josef Křístek patřil mezi nejchudší obyvatele zdejšího kraje, jeho pěvecké umění
bylo však známo v širokém okolí a vysoce si jej cenil také Janáček sám. Ačkoli Křístek zpíval píseň
sólově, v našem podání interpretujeme píseň za doprovodu malého cimbálu. Právě na přelomu
19. a 20. století totiž Janáček zastihl na severovýchodní Moravě a v přilehlé části Slezska řadu
cimbalistů, kteří představovali vrchol a současně konec zdejší cimbálové tradice. V Hukvaldských
Beskydech
to byli jmenovitě František Klepáč (1835-1898) z Kunčic pod Ondřejníkem, Jan Lhoťan
(1859-1940) z Ostravice či Jan Jurek (1867-1910) z Trojanovic.

Abychom dokončili započatý příběh původního zápisu písně, doplnili jsme text o několik slok
zbojnické balady s tématem odvedení na zboj při pasení koní. Toto oblíbené baladické téma má
zřejmě reálný základ v životní události kysuckého zbojníka Tomáše Uhorčíka.

Sestava: Dušan Strakoš – zpěv; Marian Friedl – malý cimbál

oddělovací čára

Co su to za tině, co su to za tině
v tej fojtovej dubině?
Pasu se tam koně, di děvečko pro ně,
syneček jich širuje.

Jak to uslyšela, v dubinu běžela
pro konička vraneho.
Ni tak pro konička, jako pro Janička,
pro synečka švarneho.

Jake su to tině, v tej našej dubině,
obuchy v rukach maju!
Dyť su to zbojnici, Ondrašovi chlapci,
Janka na zboj verbuju.

Jak to uviděla, zaplakať musela:
Janičku nědavej se!
Na vrch Kazničova tři šibeňky stoja,
kera tě z nich poněse?

Co su to za tině, co su to za tině
v tej fojtovej dubině?
Pod třema křižama, matka chova syna,
tiše mu prozpěvuje.

10. Hdě si, Janku /trio z 18. století/
(lidová)

Ve svých „Romantických povídkách” píše hranický lékař Josef Heřman Agapit Gallaš (1756-
1840): Roku 1729 přišli v den svatoborského jarmarku Valaši v počtu 24 s dudami, houslemi
a cymbálem po poledni do města Fulneka. (...) Jedli notně a pili a potom při své hudbě vespolek
tancovali. (...) Žádný ale z tamějších lidí pochopit nemohl, co by ta valašská čeládka ve Fulneku
za úmysl měla? Zakrátko ale potom vyjevilo se, že to Ondráškovi a Juráškovi zbojníci byli.

Jak mohla taková zbojnická muzika znít, pokusili jsme se rekonstruovat v písni zapsané
u Anežky Šenkové (1859-1970) z Měrkovic. Původní melodie má sice ionský charakter, ale
podobně jako mnoho jiných beskydských písní je snadno převoditelná do lydického modu.
Dojem starobylosti jsme dále zvýšili užitím monoxylických houslí ochlebek. Jejich čistě melodicky
myšlená hra užívající současného rozeznívání prázdných strun působí jako zvláštní rytmicko-har-
monický doprovod. Dominantní úloha zpěváka odkazuje k časům, kdy si zpěvák zaplatil za píseň
(zde vhození mincí do roztrubu) a svým zpěvem produkci vedl.

Sestava: Vlastimil Bjaček – gajdy; Jan Pustka – ochlebky;
Marian Friedl – malý cimbál; Lukáš Mrkva – zpěv

oddělovací čára

Vlasťo, zaduj!

Hdě si, Janku, hdě si byval.
[: Hdě si, Janku, hdě si byval,
[: že si ty k nam něchodival. :]

A byval sem ja na horach.
[: A byval sem ja na horach,
[: tam ve zbojnickych komorach. :]

Chlapci se tam už zbiraju.
Chlapci se tam už zbiraju
a na pany se chystaju.

Však vam, pani, však budě zle.
[: Však vam, pani, však budě zle,
[: Ondraš sam chlapce povedě :]

11. Zbojnicke
(lidové – směs)

Zbojnictví se rozmohlo na východní Moravě v dobách třicetileté války a udrželo se zde až
do přelomu 18. a 19. století. Hlavním rysem karpatského zbojnictví byl odchod mužů do hor,
odkud ve skupině čítající několik desítek členů podnikali loupežné výpravy pod vedením jednoho
vůdce. Všude také nalezneme hlavního představitele tamnějšího zbojnictví, jemuž lidová tvorba
připisuje nadpřirozené schopnosti a líčí jej jako ochránce prostých lidí.

Na severní Moravě a ve Slezsku je to Ondra Fuciman (1680-1715) zvaný Ondráš (či Ondraszek),
ale vedle něj zde působilo mnoho dalších. Z hukvaldského panství jsou například známí Kovalčík
a Župica z Čeladné či Holubek z Metylovic působící v Jánošíkově skupině. Na Hukvaldsku samém
byla především v letech 1705-1719 aktivní skupina pod vedením Gajduška a o něco později
Martina Kurečky. Patrně poslední hukvaldská zbojnická banda Josefa Veličky měla úkryt na
dnešních Palkovických hůrkách a byla rozprášena kolem roku 1807.

Sestava: Vlastimil Bjaček – gajdy, zobcová flétna, zpěv; Jan Pustka – housle, zpěv;
Marian Friedl – malý cimbál, zpěv; Petr Domčík – violové kontry, zpěv;
Lukáš Mrkva – hrkavica, zpěv; Dušan Strakoš – zpěv

oddělovací čára

I.
Vylez, Ondraš, vylez, Ondraš, na buček,
podivej se z kere strany potoček.
Z kere strany je dědina, kaj se muzyka ozyva,
kaj tež je to veseli, aby zmy něchyběli.

Hen v tu stranu, tam se lude schazaju,
tam zbojniky dycky pěkně vitaju.
S děvuchami potančime, muzykantum zaplatime,
pojime, popijeme a zas dalej pujděme.

Dobry zbojnik, každy zbojnik to je pan,
muzykantum kupi piva, vina džban,
ale jak kery zasluži, splati zbojnik, co mu dluži –
vyplati ho poctivě, vyplešti ho po hubě.

V lese u javora!
II.
V lese u javora, krčma malovana,
[: šenkuje tam šenkerečka ještě něvydana. :]

Tancuj, sobě tancuj, šenkerečko tlusta,
[: tvoja hurka i komurka je prazna a pusta. :]

Nějeďtě horami, jeďtě dolinami,
[: jak se dovi šenkerečka, pojedě za vami. :]

Poval!
III.
Zavolajtě mi Ondraša, něch čuje me učeni,
[: kere ja mu otěc stary davam při svem skončeni. :]

Ty Ondrašu, synu mily, ty se dobře měť buděš,
[: vem obucha, staň za buka, tak si peněz nabuděš. :]

12. Naděja
(lidová)

Neobvyklý písňový typ z Kunčic pod Ondřejníkem nese znaky kostelních písní. Její původní
určení neznáme: šlo o ranní děkovný zpěv hospodyně či o píseň přednášenou při léčení? Mohlo by
jít ale i o píseň vánoční, v níž se střetává oslava narození Krista a slunovratu. Z tohoto důvodu jsme
také rozvinuli původní textové torzo právě tímto směrem a mj. jsme do našeho zpracování vložili
i přímý odkaz k o Vánocích hojně citovanému Janově evangeliu: Světlo sviti, tma ho něpohlti. Tuto
píseň naděje věnujeme těžce nemocné Evě Gerykové, matce zpěvačky Míši Vítové.

Sestava: Michaela Vítová – sólový zpěv; Šárka Kahánková – zpěv;
Kateřina Niklová – zpěv, perkuse; Vlastimil Bjaček – zpěv;
Jan Pustka – zpěv, perkuse; Marian Friedl – zpěv, perkuse;
Petr Domčík – zpěv; Lukáš Mrkva – zpěv, perkuse; Dušan Strakoš – zpěv

oddělovací čára

Hle, překrasne slunečko vychodi
a tmava noc pryč od nas odchodi.

A my zme zdravi z loža vstali
aj, vzdavejmež Bohu diky, chvaly.

Aj, rano, rano, Boži požehnani,
všecky zle moci ze světa vyhani.

A my zme zdravi z loža vstali
aj, vzdavejmež Bohu diky, chvaly.

Světlo sviti, tma ho něpohlti,
ani v noci, v němoci či smrti.

A my zme zdravi z loža vstali
aj, vzdavejmež Bohu diky, chvaly.

Bohu diky a navěky slava!
Po každe noci novy ďeň nastava.

A my zme zdravi z loža vstali
aj, vzdavejmež Bohu diky, chvaly.

[: Bohu diky, chvaly. :]  3x

13. Babske
(lidové – směs)

Vznik tohoto pásma inspirovaly dvě úvodní písně U suseda syneček a Dybych měla tela peněz
z pera sběratelky, vypravěčky, literátky a písňové autorky Františky Pituchové (1928-2012)
z Frýdlantu nad Ostravicí. Její tvorba odkazuje ke dvěma významným beskydským fenoménům.
Za prvé místní písňový fond známe převážně díky ženám – zmiňme například výrazné zpěvačky
jakými byly Veronika Matýsková (1881-1972) z Ostravice, Anežka Šenková (1859-1970)
z Měrkovic či Anna Šablaturová (1889-1980) z Trojanovic. Za druhé lidoví zpěváci nejenže obecně
známé písně nezřídka upravovali melodicky i textově, ale tento variační proces ve své nejvyšší
míře vedl až k vytváření písní zcela nových.

Sestava: Michaela Vítová – zpěv; Šárka Kahánková – zpěv;
Pavla Prašivková – malý cimbál; Kateřina Niklová – housle;
Vlastimil Bjaček – gajdy; Jan Pustka – houslové kontry;
Marian Friedl – šestidírková píšťala

oddělovací čára

A zahraj!
I.
U suseda syneček,
[: modre oči, černe brvy,
[: urosceny jak od vrby
[: pruteček :]

Co by sem zapirala?
[: Ja se naňho na chvilečku,
[: ze stodoly přes šparečku
[: divala :]

Abych se mu lubila,
[: hneď sem sobě na jarmaku
[: na fěrtušek aj na jaklu
[: kupila :]

II.
Dybych měla tela peněz,
co ja mam starosti,
měla by sem plne stoly
a každy děň hosti.

Při muzyčce bych do rana
krpce rozdirala,
muzykanty zaplatila,
aj počastovala.

Ale že sem cela křiva
a bola mě kosti,
tuž mi inšiho nězbyva,
enem ty starosti.

Poval!

III.
Ti lhotečti mladěnci šumni synci su,
[: všeci si mě namluvaju, žadneho něchcu :]

Metylovšči to su synci, lička jako květ,
[: ale jak je třeba platiť, něni ich viděť :]

Palkovjani to su pani – stodoly maju:
[: jednu maju na žebřiny, v druhe byvaju :]

Storazy sem vybirala, němožu vybrať:
kaj se v kerym polu rodi?

Michaela:
Šárka:

Michaela:
Šárka:

Michaela:
Šárka:

obě:

Pracovity, šumny, hodny
a bohaty, ni chudobny.

Co po krčmach dluhu něma,
za inšima něpohlida.

Enem o mě se mu sniva,
že mě na rukach nosiva.

Pane Bože kaj je, kaj –
takeho mi daj!

Eščeže su muzykanti, eščeže su muzykanti!
IV.
Eščeže su muzykanti
taci dobři křesťani
zahraju baj chudobnemu
za pluvnuti do dlani

Tuž ja pěkně tež děkuju
a do ruk vam napluju,
ať nějdětě domu s praznu,
bo vam roby nabiju.

Křesťan nikdy před křesťanem
ja, svoji cti nětrati –
něostaněm vam nic dlužny
pambuh vam to zaplati!

14. Chlapske
(lidové – směs)

Podíl mollových písní je obecně v beskydských písňových sbírkách nízký. Je možné, že převaha
durových písní je způsobena dřívějším hojným výskytem bezdírkových fléten. To se silně
projevuje kvintakordální strukturou velkého množství písní dobře hratelných na gajdách.
Zda se užívaly i ke hře mollových písní, není známo. Podobně je řídce zastoupen třídobý takt,
s nímž se setkáme v písni Na trojanovskym mostku. V rychlých mezihrách vyznívá tato melodie
jako renesanční tanec, ale o rychlých třídobých tancích v lidové tradici Beskyd nevíme nic. Zdejší
písně třídobého metra jsou častěji hudbou k tancům valčíkového nebo polonézového typu.

Sled mužských písní nazvaný Chlapske sdružuje tři písně aiolského modu, u nichž můžeme
sledovat postup melodie o velkou sekundu pod základní tón. Jsou hratelné na gajdách, u nichž
je použita kombinace předničky G durových gajd a prodlevové píšťaly se základním tónem A.

Sestava: Vlastimil Bjaček – gajdy, zobcová flétna, zpěv; Jan Pustka – housle, zpěv;
Marian Friedl – malý cimbál, zpěv; Petr Domčík – violové kontry, zpěv;
Lukáš Mrkva – hrkavica, zpěv; Dušan Strakoš – zpěv

oddělovací čára

I.
Horečko, horečko, dybys byla moja,
dal bych tě ohradiť kamenim dokola.

Kamenim ohradiť a zasadiť trni,
aby k vam, děvečko, něchodili ini.

Něsaď ty, synečku, na chodnik k nam trni,
dyž ty k nam něchodiš, chodivaju ini.

II.
Na trojanovskym mostku
hraju děvčatka v kostku.
[: Aj, hraju ony, hraju
[: a maměnka jim laju. :]

Nělaj, maměnko, nělaj
jedě za nami šuhaj.
[: Na pěknym vranym koni
[: a šablenka mu zvoni. :]

Aj, vy, děvčatka, obě
něhadejtě se o mě!
[: Šak už sem psani poslal,
[: abych vas obě dostal. :]

III.
V metylovskej věži
zlata gula leži.
Sedi tam kohutek
ma zelene peři.

Něsedaj kohutku
něsedaj na prutku.
Nedělaj svej milej
většiho zarmutku.

Ja ji ho nědělam
děla si ho sama.
Dyž mě doma něni,
tancuje s inšima.

15. Hopsa, chlapci /funky odzemek/
(Marian Friedl)

Úvodní melodie tohoto čísla představuje jednu z variant v Západních Karpatech hojně rozšířené
písně k tanci zvanému odzemek, hajduk či zbójnicki. V něm muži náročnými tanečními prvky
demonstrují svou hybnost a nápaditost ať už sólově, ve skupinách či ve společném tanci se ženou.
Zda se tančil tento tanec i v hukvaldských horách s jistotou nevíme – tradice jej nedochovala.
Je to velmi pravděpodobné, neboť právě tento tanec patřil mezi oblíbené kratochvíle pastevců
i zbojníků. Naše hudební zpracování původní předlohu poměrně rychle opouští a k nesčetným
variantám přidává svou vlastní, doplněnou také ironickým textem o kapele RukyNaDudy. Ačkoli
jsou zde využity tradiční hudební nástroje, melodie i text jsou transformovány do zcela nové
podoby, jíž překračujeme hranice žánru folklór k world music.

Sestava: Vlastimil Bjaček – gajdy, zpěv; Jan Pustka – housle, zpěv;
Marian Friedl – koncovky, zpěv; Petr Domčík – violové kontry, zpěv;
Lukáš Mrkva – zvonce+zděř k oji+hrkavica, zpěv; Dušan Strakoš – zpěv

oddělovací čára

[ a cappella ]
Hopsa chlapci od země,
gdo ty kozy zaženě?
[: A ja bych ty kozy hnal,
[: ale sem se vlčka bal. :]

A zahraj!

Hopsa chlapci od země,
gdo ty dudy zaženě?
A ja bych ty dudy hnal,
ale sem se synku bal.

To su synci z Bystreho,
maju šefa ostreho,
každy, gdo zna Vlastika,
někeca a utika.

To su RukyNaDudy,
dajtě pozor na huby,
klidně řekni, že sem srab,
ale gdo utěče, ten je chlap,
gdo utěče ten je chlap!

16. Aj, k horam
(lidová)

Zřejmě nejstarší evropské vyobrazení bezdírkové flétny (koncovky) pochází z třetí knihy
Cosmographei Sebastiana Münstera z roku 1550 a je nesmírně zajímavé, že se zde vyskytuje
ve společnosti dud. Jak mohlo takové spojení znít, to bohužel nevíme, neboť z tradice jej neznáme.
Je možné, že starší typ dud skutečně používal také stupnici se zvýšeným 4. stupněm (tzv. lydický
modus),
tedy základní škálu bezdírkové flétny (tuto možnost jsme využili v písních Na vrchu
kopečka
a Hopsa, chlapci). Hráčské možnosti středoevropské dudácké řady a základní řady
bezdírkové flétny jsou si nápadně blízké.

Píseň z Trojanovic Aj, k horam však představuje jiný melodický typ, v němž melodie klesá
o velkou sekundu pod základní tón. I takové písně jsou dobře hratelné na bezdírkové flétně,
jestliže za základní tón považujeme 2. stupeň lydického modu. Vezmeme-li tedy lydickou předničku
gajd in G a doplníme-li ji prodlevou in A, dokážeme takové melodie hrát také na gajdách.

Sestava: Vlastimil Bjaček – gajdy; Marian Friedl – pastýřský roh, koncovka, zpěv

oddělovací čára

Aj, k horam, chlapci, k horam!
Už nam čas přichodi.
Aj, už ta jasna hvězda
zpoza hor vychodi.

Aj, zpoza Ondřejnička
vychodi denička.
[: Aj, běž synečku domu
[: vola tě matička. :]

Aj, domu, domu, domu,
čertu v hospodařu.
[: Druzi už seju, ořu
[: a ty ležiš v ložu. :]

17. Išli, išli
(Marian Friedl)

Zdá se, že vcelku nevelký počet cizinců se znalostí horského pastevectví měl zásadní dopad
na formování specifické kultury obyvatel Beskyd a Javorníků. Je pravděpodobné, že právě jejich
dobrá znalost života v horách napomohla domácímu obyvatelstvu z podhorských vsí k osídlení
beskydského pohoří ve všech výškových pásmech.

V jižní horské části někdejšího hukvaldského panství byl chov valašského dobytka podporován
samou vrchností a přítomnost Valachů zde dokládají historické dokumenty již ke konci 15. století.
Ondřej Ruši Hlava, Lukáč, David, Šimek Slemenský, Koudelka, Jan Kaněra, Bynek, Danidlo,
Dimitru Dumek (Domek), Gregor Fedor jsou nejstarší známá jména Valachů na hukvaldském
panství v 16. století. Kromě Bynka z Frenštátu jsou všichni lokalizováni v obci Kozlovice, nikoli
náhodou pozdějším sídle tzv. valašských vojvodů na hukvaldském panství.

Píseň Išli, išli vznikla pro potřeby přednášky PhDr. Jiřího Langera, CSc. „O původu moravských
Valachů”. Protože tradice neuchovala žádnou píseň, která by reflektovala příchod Valachů, museli
jsme ji vytvořit. Výstavba melodie, doprovod a pro gajdy neobvyklé modulace odkazují sice ke
vzdálenějším karpatským končinám, ale pokud byste hledali onen „kamenný stůl” v textu, naleznete
jej nedaleko Radhoště na hoře Čertův mlýn (1206 m.n.m).

Sestava: Vlastimil Bjaček – gajdy, zpěv; Jan Pustka – housle, zpěv;
Marian Friedl – malý cimbál, zpěv; Petr Domčík – violové kontry, zpěv;
Lukáš Mrkva – hrkavica, ořechy, zpěv; Dušan Strakoš – zpěv

oddělovací čára

Išli išli Valaši,
[: išli, išli ež na horu přišli,
[: kameny stul tam našli :]

A spod teho kameňa
[: a spod teho kameneho stola
[: bystra voda vyvěra :]

Ej, něni to voděnka,
[: ej, něni to ta bystra voděnka,
[: ej, je to sloboděnka :]

A gdo tu vodu pije,
[: a gdo pije tu bystru voděnku,
[: teho Pambuh miluje :]

ornament
oddělovací čára
Pro přehrávání audio stop ze stránky musí být MP3 / M3U soubory asociovány na příslušný přehrávač.
Uživatelské HTML rozhraní je optimalizováno pro MS Internet Explorer 11 nebo vyšší (?), rozlišení obrazovky 1024 x 768 pixelů a velikost textu "střední".
V jiném prohlížeči nemusí být plně funkční. Pro plně funkční grafiku povolte zobrazení aktivního obsahu.
zpět nahoru